Mnoho lidí se domnívá, že zubní implantáty jsou určeny především mladým lidem nebo pacientům ve středním věku. Přirozeně proto vzniká otázka: má smysl implantát, pokud je člověku už 60, 70 nebo 80 let?

Ve skutečnosti samotný věk neurčuje, zda je možné implantaci provést.

Mnohem důležitější je, v jakém stavu je kostní tkáň, které zuby pacientovi zůstaly, zda jsou přítomny zánětlivé procesy, jaký je celkový zdravotní stav a jak dobře lze léčbu naplánovat.

Proto není nutné, aby pacient ve věku 70 nebo 80 let implantaci automaticky odmítal pouze kvůli svému věku.

Věk a stav kosti nejsou totéž

S věkem se kostní tkáň skutečně mění. Její hustota a struktura se mohou postupně měnit, ale to neznamená, že starší člověk musí mít automaticky "špatnou" kost.

Lze si například představit dva pacienty:

Nejedná se o kost se stejnými vlastnostmi, ale v obou případech může jít o zdravou kostní tkáň schopnou běžné funkce.

Proto lékař při plánování implantace neposuzuje pouze věk pacienta. Je nutné zjistit, jaký objem a kvalitu má kostní tkáň právě v místě, kde má být implantát umístěn.

Pokud je kostní tkáně nedostatek, může být v některých případech možné provést další zákroky, které pomohou potřebný objem kosti obnovit.

Proč po ztrátě zubu dochází k úbytku kosti?

Zub není pouze jeho viditelná část, kterou vidíme v ústech.

Jeho kořen se nachází v kostní tkáni a při žvýkání na ni přenáší zatížení. Když je zub odstraněn, toto zatížení zmizí.

Organismus postupně přestavuje kostní tkáň v oblasti, kde již zub není. V průběhu času se může alveolární hřeben zmenšovat – zejména pokud jeden nebo více zubů chybí dlouhou dobu.

Právě proto není náhrada zubu pouze otázkou estetiky.

Čím déle chybí zub, tím více změn může v oblasti jeho původního uložení nastat.

Co se stane, když zuby chybí mnoho let?

Představme si modelový příklad.

Člověku byly v 55 letech odstraněny zuby, ale rozhodl se je nenahradit implantáty a používal pouze snímatelnou náhradu, případně některé chybějící zuby vůbec nenahradil.

V 86 letech se kostní tkáň v oblasti chybějících zubů může výrazně změnit.

Je ale důležité si uvědomit: nelze říci, že se u každého člověka kost zmenší přesně o určitý počet milimetrů během 31 let.

Rychlost a rozsah těchto změn závisí na mnoha faktorech: anatomii, stavu tkání, přítomnosti zánětu, zatížení, celkovém zdravotním stavu a vlastnostech konkrétní oblasti.

Následující ilustraci je proto potřeba chápat jako schematické znázornění procesu, nikoli jako individuální předpověď pro konkrétního pacienta.

Ztráta zubu neznamená pouze ztrátu korunky. Postupem času se mění také okolní kostní tkáň.

V čem se implantace liší od běžné zubní náhrady?

Existuje několik možností, jak nahradit chybějící zub.

Lze použít snímatelnou zubní náhradu. Je možné zhotovit můstek. A chybějící zub lze také nahradit pomocí implantátu.

Při implantaci se do kostní tkáně zavádí umělý kořen – zubní implantát, na který se následně upevní korunka.

Implantace tak umožňuje obnovit zub nejen z hlediska vzhledu, ale také vytvořit oporu pro protetickou náhradu přímo v místě chybějícího zubu.

Právě proto je implantace považována za jednu z možností, která se z hlediska funkce a konstrukce nejvíce přibližuje přirozenému zubu při náhradě jednotlivého chybějícího zubu.

Implantát není jen "nový zub"

Když člověk přijde o zub, problém nespočívá pouze v tom, že vznikne mezera.

Mění se celý systém, který zajišťuje žvýkání.

Chybění zubů může ovlivnit rozložení žvýkací zátěže, postavení sousedních zubů a efektivitu žvýkání. Při ztrátě většího počtu zubů se mění také způsob, jakým pracují žvýkací svaly. Současné poznatky rovněž ukazují výhody implantáty nesených náhrad z hlediska žvýkací funkce a zachování tkání ve srovnání s některými tradičními možnostmi protetického ošetření. 

Proto není náhrada zubů pouze otázkou krásného úsměvu.

Je to také otázka opory, žvýkání a správné funkce celého zubního a čelistního systému.

Může implantace pomoci zachovat kost?

Zde je důležité formulovat věc správně.

Implantát nedokáže úplně zastavit všechny změny kostní tkáně související s věkem. V oblasti implantátu však vytváří funkční oporu a současné poznatky ukazují, že protetické náhrady nesené implantáty mohou být spojeny s menší resorpcí alveolární kosti ve srovnání s úplným chyběním zubu nebo některými tradičními způsoby protetického ošetření. 

Současně má velký význam stav samotné kosti již před zavedením implantátu.

Pokud od odstranění zubu uplynula delší doba a kostní tkáně není dostatek, může být někdy zapotřebí augmentace kosti nebo jiná příprava daného místa. 

Proto není vždy rozumné odkládat náhradu chybějícího zubu na neurčito.

A co když je člověku už 70 nebo 80 let?

Zde se dostáváme k nejdůležitější otázce.

Je implantace ve vyšším věku potřeba?

V mnoha případech ano.

Pokud chce člověk dobře žvýkat, zachovat plnou funkci zubního oblouku a nahradit chybějící zuby, samotný věk by neměl být automatickým důvodem k odmítnutí implantace.

Rozhodnutí však musí být vždy individuální.

Lékař hodnotí:

• stav kostní tkáně;
• stav dásní a zbývajících zubů;
• přítomnost zánětlivých procesů;
• objem kostní tkáně v místě plánovaného implantátu;
• celkový zdravotní stav;
• léky, které pacient užívá;
• schopnost udržovat dobrou ústní hygienu;
• plán budoucí protetické léčby.

Otázka tedy nemusí znít:

"Je mi už 75 let – není na implantát příliš pozdě?"

Lepší otázka je:

"Umožňuje můj zdravotní stav a stav kostní tkáně bezpečně provést implantaci?"

Co když už není dostatek kosti?

Nedostatek kostní tkáně nemusí vždy znamenat definitivní odmítnutí implantace.

Po ztrátě zubu může být kostní hřeben užší a nižší, což může ztížit umístění implantátu do ideální pozice. V takových případech lze využít metody, které pomáhají zvětšit objem kostní tkáně. 

Nedostatečný objem kosti tedy nemusí automaticky znamenat:

"Implantát není možný."

Často to především znamená:

"Je potřeba posoudit, zda lze dané místo připravit a jaký postup bude pro pacienta nejvhodnější."

Proč není dobré s náhradou zubu příliš dlouho čekat?

Pokud již není možné zub zachránit, je vhodné začít otázku jeho náhrady řešit s lékařem včas.

Po odstranění zubu dochází k přirozeným procesům přestavby kostní tkáně. Proto může lékař při plánování budoucí implantace zvážit možnosti zachování objemu kostního hřebene již v době odstranění zubu. 

Čím dříve je plán náhrady promyšlen, tím více možností léčby může zůstat k dispozici.

To je důležité zejména u starších pacientů. Cílem není jednoduše "za každou cenu" zavést implantát, ale zachovat možnost správné funkce zubního systému na mnoho dalších let.

Implantace ve vyšším věku není otázkou samotného věku

Dnes již není nutné vnímat implantaci jako léčbu určenou pouze mladým lidem.

70 nebo dokonce 80 let není samo o sobě diagnózou ani automatickou kontraindikací implantace.

U jednoho člověka v 70 letech může stav kostní tkáně a celkové zdraví umožňovat implantaci bez zásadních omezení. U jiného pacienta ve věku 55 let mohou existovat problémy, které si vyžádají předchozí léčbu nebo jiný postup.

Rozhodující proto není samotný věk, ale individuální klinická situace pacienta.

Nejpřirozenější je zub zachovat nebo včas nahradit

Pokud je možné vlastní zub zachovat, stomatolog nejprve zvažuje právě tuto možnost.

Pokud už ale byl zub ztracen, není nutné jeho absenci vnímat jako konečný stav.

Implantace umožňuje nahradit chybějící zub pomocí umělého kořene a korunky, obnovit oporu pro žvýkání a vytvořit podmínky pro funkčnější rekonstrukci zubního oblouku.

Právě proto může být implantace důležitá nejen pro vzhled úsměvu.

Může být součástí dlouhodobého plánu pro zachování žvýkací funkce, opory a zdraví okolních tkání.

Hlavní závěr

Implantace není potřeba proto, že je člověk mladý. A nestává se zbytečnou jen proto, že je člověk starší.

Smysl má tehdy, když je vhodné chybějící zub nahradit a zdravotní stav pacienta umožňuje léčbu provést bezpečně a předvídatelně.

A čím dříve po ztrátě zubu lékař posoudí stav kostní tkáně a možné varianty náhrady, tím více možností léčby může zůstat k dispozici.